METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po osmi létech tu máme od CAVE IN následovníka alba „White Silence“. Novinka „Final Transmission“ vzniká za dramatických okolností. Baskytarista Caleb Scofield zemřel při autonehodě během práce na tomto albu, proběhlo několik benefičních koncertů pro jeho rodinu, do kterých se zapojili dlouholetí přátelé CAVE IN, mezi nimiž nešlo o nikoho jiného než o CONVERGE, PELICAN nebo ISIS pod pseudonymem CELESTIAL. Kapele na postu baskytary pomáhal Nate Newton z CONVERGE, který s ní hraje i dnes. CAVE IN ale nejsou jen tou kapelou, která měla zkušebnu s CONVERGE. Pro mě jsou jakýmsi rozcestníkem pro další skvělé kapely. Ať už to je Brodsyho progový trojúhelník MUTOID MAN nebo Calebovi ZOZOBRA, případně OLD MAN GLOOM.
Je těžké odhadovat, jak moc smrt Caleba ovlivnila výslednou podobu alba. Od minulé desky se v mých uších výrazně liší. Je mnohem temnější, než cokoliv předchozího. Hudebně tu cítím silné otisky devatenáct let staré desky „Jupiter“, ačkoliv celé aranžmá je možná ještě písničkovější. Současně je znát, že prim nehraje snaha složit hitové písničky, ale spíše vypustit konkrétní emoce, které musí ven. Signifikantní je to na skladbách, jakou je třeba „Shake my Blood“. Celkové vyznění alba „Final Transmission“ je mnohem více kosmické a éterické.
Pokud jsem zmínil téměř hmatatelnou éteričnost, tak tu sem vnáší prvky space rocku a shoegazu, jež nikdy do tvorby CAVE IN nepronikly v takové míře. Skladba „Lunar Day“ je téměř ryzí inkarnací právě této složky alba. Její esence, byť v menší míře, ale přežívá i v ostatních skladbách. Jejím protikladem je valivá „Lanterna“, která ale zdaleka nedosahuje agresivity, jakou měly v minulosti pasáže, kdy se Caleb přiblížil k mikrofonu. Musím říci, že právě tyto momenty CAVE IN jsem měl nejraději. Byli pro mě vždy živoucím důkazem, že jde v rámci žánru kombinovat melodické vokály a řvaní, aniž by mi to rvalo uši. Tato složka mi chybí a ačkoliv v poslední skladbě „Leds To The Wolves“ dávají CAVE IN průchod určité zuřivosti, tak zdaleka není tak ostrá jako v minulosti. Dost se na tom podepisuje i zvuk. Kytary jsou asi nejlehčí z celé éry kapely. Naopak vyjíždí hrubě nakreslená baskytara.
CAVE IN natočili album, které má jednoznačně nejsilnější příběh a nejtemnější dopad na kapelu. Začíná Calebovou hlasovou nahrávkou pojmenovanou právě „Final Transmission“. Já pevně doufám, že poslední album není jen requiem za spoluhráče, který nemůže být lehce nahrazen, ale i vstup do nové éry, ve které budou rozestupy mezi jednotlivými alby kratší, než dlouhých osm let.
CAVE IN natočili album, které má jednoznačně nejsilnější příběh a nejtemnější dopad na kapelu.
8 / 10
Stephen Brodsky
- vocals, guitar, bass on “All Illusion” and “Shake My Blood”
John-Robert Conners
- drums, vocals , guitar on “Lunar Day”
Adam McGrath
- guitar, vocals
Caleb Scofield
- bass, guitar and vocals on “Final Transmission”, guitar on “All Illusion“ and “Shake My Blood”
1. Final Transmission
2. All Illusion
3. Shake My Blood
4. Night Crawler
5. Lunar Day
6. Winter Window
7. Lanterna
8. Strange Reflection
9. Led to the Wolves
Final Transmission (2019)
White Silence (2011)
Planets Of Old (EP) (2009)
Perfect Pitch Black (2005)
Antenna (2003)
Jupiter (2000)
Until Your Heart Stops (1998)
-bez slovního hodnocení-
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.